2 Corinthians 1
1 Pavel, apoštol Krista Ježíše z vůle Boží, a bratr Timothej církvi Boží v Korintě se všemi svatými v celé Achaji.
2 Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista.
3 Požehnaný buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, nejmilosrdnější Otec a Bůh veškeré útěchy;
4 on nás to těší ve všelikém našem soužení, abychom my byli schopni potěšit ty, kdo jsou v jakékoliv tísni, potěšit tím, čím nás potěšuje Bůh.
5 Neboť jako jsme zahrnování Kristovým utrpením, tak se nám dostává skrze Krista i hojné útěchy.
6 Ať jsme tedy souženi, je to pro vaši útěchu a spásu; ať jsme potěšováni, je to pro vaše potěšení, které působí ve snášení týchž utrpení, která trpíme i my.
7 A máme o vás pevnou naději, protože víme, že, jako jste účastni utrpení, tak i útěchy.
8 Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o soužení, které nás stihlo v Asii, jak na nás velmi těžce dolehlo nad síly, takže jsme pozbyli veškeré naděje v život.
9 Ale sami v sobě jsme měli rozsudek smrti, a to proto, abychom nedoufali v sebe, nýbrž v Boha, který křísí mrtvé.
10 On nás to zachránil z takové smrti a stále zachraňuje; v něho pak doufáme, že i nadále bude zachraňovat,
11 když i vy nám přispíváte svými modlitbami, aby od mnoha osob za dar, kterého se nám dostalo, byly vzdány díky, skrze mnohé pro nás.
12 Naší chloubou totiž je toto: svědectví našeho svědomí, že jsme žili na tomto světě, hlavně však před vámi, v prostnosti srdce a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti.
13 Neboť nic jiného není v našem psaní k vám, než co v něm čtete a poznáváte. Doufám pak, že dokonale poznáte,
14 jak jste nás i částečně poznali, že jsme vaše chlouba, jak i vy naše v den našeho Pána Ježíše.
15 A v této důvěře chtěl jsem k vám prve přijít, abyste měli druhou milost,
16 a přes vás projít do Makedonie a z Makedonie zase přijít k vám a od vás být doprovozen do Judska.
17 Když jsem tedy měl toto v úmyslu, zachoval jsem se lehkovážně? Nebo snad podle svých choutek zamýšlím to, co zamýšlím, takže je u mne ,ano, ano', i ,ne, ne'?
18 Ale jak je Bůh věrný, v našich slovech k vám není ,ano' i ,ne'.
19 Neboť Syn Boží Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali, já totiž, Silvan a Timothej, nebyl ,ano i ,ne', nýbrž ,ano' v něm se stalo.
20 Všeliká totiž zaslíbení Boží v něm jsou ,ano'; proto také skrze něho (zní) Amen Bohu k slávě skrze nás.
21 Bůh pak, který nás s vámi utvrzuje v Kristu a který nás pomazal,
22 ten nám také vtiskl pečeť a dal závdavek Ducha nám do srdce.
23 Dovolávám se tedy Boha za svědka na svou duši, že (to bylo) ze šetrnosti k vám, (když) jsem dosud nepřišel do Korintu.
24 Ne že bychom chtěli nad vámi panovat ve věcech víry, ale jsme jen pomocníky vaší radosti; vždyť ve víře stojíte pevně.